 |
| Zleva: Sergio, Joel, Nidia, Markos, María |
Nečekala jsem, že svůj první den volna budu vstávat
v pět ráno. Ještě ve tmě s hvězdami nad hlavou jsme se plížili téměř
pustými uličkami ke Casa
Nazareth. Myslela jsem, jak je tahle akce připravená, ale skoro vše
ztroskotalo, když se zjistilo, že nikdo nemá klíče. Nepomohly ani pokusné
telefonáty obyvatelům domu, kde žila dívka, které jsme přišli popřát Feliz Cumpleanos. Nakonec
jsem jako opička přelezla vrata, kde naštěstí nebyl ostnatý drát. Sergio vypadal trochu
zmateně, když jsem mu chvíli po páté klepala na okno. Ale tádá! Moji přátelé, María, Markos i Joel se
dostali dovnitř též. Nidia po chvíli čekání s hudbou vylezla a mi jí
popřáli. Někteří s maskou vřískotu, jiní se svíčkou a ti největší vtipálci
jí za krk nalili škopek vody. Takže i takhle se dá udělat mini oslava narozenin
kamarádů. Dobře vědět.
I did
not expect that on my first day off I will be up already at 5 am. With stars
above our heads we sneaked trough empty streets to Casa Nazareth. I thought how
well this action is prepared, but it almost crashed when we found out that nobody
has keys. And even calls to the habitants of the house, where a girl who had
birthday today, did not help. So I climbed the door where luckily was not barbed
wire. Sergio appeared a bit confused when I knocked at his window few minutes
after five. But yey! My friends María, Markos and Joel did get in. Nidia after
few minutes at her door with music came out and we congratulated her. Some of
us with a mask of screech, some with candles and the most funny of us poured
her a jar of water on her head. So this is also a way how to manage
congratulation for a friend. Good to know.
 |
Žádné komentáře:
Okomentovat