O kolečko navíc.

Silní chlapi

Popadli jsme kolečko, naházeli do něj všechny pytle s odpadem, poprosili pár 'silných chlapů' o pomoc a vyrazili jsme. Na dlouhou pouť, jak jsem časem zjistila. V Tegucigalpě bohužel nefunguje svoz odpadu, což svádí k tomu, aby lidi pohazovali odpadky na ulicích, což také beze všech okolků dělají. Také to svědčí o chudobě, která tu je. Naštěstí naše komunita je spořádaná a dovezli jsme naše černé pytle až na skládku. Odtamtud odpad pak odváží kdo ví kam. Každopádně to byl skvělý výletík. 

Auto na odvoz odpadu

Gerson, jak se ukázalo, je hvězda celé čtvrtě. Na všechny mává, všechny objímá. Úplně cizí lidi. Mluví s nimi a oni mu úsměvy a vlídná slova oplácejí. Navíc mu donesli nejdříve vodu, další slečna mu darovala pytlík s kolou a nakonec paní z květinářství poslala růži jeho matce, o kterou poprosil. Mám se od něho co učit, je to jeden z nejspolečenštějších lidí, co jsem kdy potkala.

Gerson a jeho dárečky

Nakonec Nury nabídla postupně odvoz v kolečku každému a očividně si to Acogidos moc užívali. Až na Gersona, který celou dobu pištěl strachy, že ho Nury vyklopí. Vzpomněla jsem si na dětství, kdy mě taky táta takhle vozíval v kolečku na chalupě. Chybí mi tu. Příště se taky do toho kolečka vetřu, abych si tu vzpomínku z dětství hezky oživila.

Hector

David

Gerson, ze začátku, než začal pištět