Lážo plážo!

S prvním kokosem

Jsem ráda, že se mi povedlo přemluvit Markose, abychom se vypravili k moři. Než jsme vyrazili zpět do Tegucigalpy, čekala nás nejprve jízda na korbě auta, kdy Markos téměř vypadl pro vyfocení těchto fotek. Takže buďme rádi, že je živ a zdráv. Já si to vždy tolik užívám. Ten vítr a ten výhled. Poté jsme chytili ‚školní bus’a nakonec se nacpali do mototaxi, které nás dovezlo až k pláži. Nádhera. Uvítala nás hudba a dívky, sice bez kokosových bikin a náhrdelníků z květin, zato s čerstvými kokosy! Vypila jsem 4. Ňami. Pak jsme s Markosem vlítli do moře. Bylo teploučké a přesolené. Sice nebylo azurově modré, ale i tak to bylo krásné. Válela se v hamace a užívala si sluníčka. Ani tady nechyběli toulaví psi, hlasitá hudba, kde každé druhé slovo je ‚amor‘ a kopce smažených zelených banánů s čili. 

Kokosové dívky

Výhled na ostrovy

Toulavý pes

Kokos č. 3

Dobře, tyhle děti neprodávaly.
Měly tu maminku, co to s mačetou uměla sakramentsky dobře!

Se čtvrtým kokosem. 

Jsem tu moc šťastná, byť se to někdy z příspěvků může zdát jinak. Být dobrovolníkem v Arše, žít s lidmi s postižením, cestovat, učit se španělsky a jíst exotické ovoce do sytosti byl můj sen a ten teď žiji. Takže všechna nespokojenost stranou a srdce plné vděčnosti za tolik úžasných věcí, které tu mohu prožívat.