Cesta do Hondurasu // život v El Arca de Honduras: Choluteca

Jednoho dne přišla skupina lidí od Loto, což je známá sázková kancelář zde v Hondurasu. Často máme podobné návštěvy. Chodí k nám studenti a dobrovolníci, vymýšlejí programy, tančí a Acogidos („lidi s postižením“) to náramně baví. Tentokrát návštěva přišla s kamerou, mikrofony, stejnokrojem a obřími úsměvy na tváři.

Jonny si během představování před ně stoupl a suverénně řekl (svou minionštinou): „Jmenuji se Jonny a můj velký sen je jet do Cholutecy.“ A tohle byla jen špička ledovce jeho posedlosti, Jonny už týdny nemluví o ničem jiném než o své touze cestovat. A tu s ním naprosto sdílím.

Tak jsme s Markosem vzali našeho malého přítelíčka a vypravili se na jih navštívit jinou, naši spřátelenou komunitu Archa v Cholutece. Jonny samozřejmě celou tříhodinovou cestu nadšením zářil. V komunitě nás úžasně uvítali a ubytovali v Casa San José. Bylo tu vedro, ale krásně. Je to nejvíce horké město v Hondurasu, říká se. Spala jsem v hamace, která se tu dá koupit na každém rohu. Jsou krásné, barevné, ručně vyráběné. Dokonce jsem měla možnost naučit se tajemství jejich výroby. Je to snadné jako facka, akorát tomu musíte dát asi měsíc.

Páteční večer jsme strávili na nadační akci Teleton, která rehabilituje hlavně děti, které mají omezenou pohyblivost. Jejich motto je „Posouváme hranice“. U Jonnyho se jim je rozhodně posunout povedlo. Během koncertu trsal, jak jsem ho ještě nezažila. Celý se natřásal, zadkem vrtěl ostošest, všechny rozesmál, poté i roztančil. Zlatíčko moje. On je můj živoucí minion z Já, padouch.

Následující den jsme vyrazili s Markosem, Jonnym a Santiagem vstříc dalšímu dobrodružství. Školním autobusem, kde jsem potkala bezejmennou dívku, která mi věnovala sponu do vlasů. Také dvě dívenky, které neposedně seděly na sedadle přede mnou a stále se na mě otáčely, až jsme se daly do řeči a po pěti minutách už jsem byla pozvaná jejich babičkou na tortily k nim domů. Bohužel jsem musela odmítnout, ale tortily na jihu jsou o mnoho chutnější a lidi jsou v Hondurasu velmi přátelští a otevření a tuhle krásnou vlastnost se tu snažím každým dnem osvojovat čím dál tím více.