Jednoho dne přišla skupina lidí od Loto, což je známá
sázková kancelář zde v Hondurasu. Často máme podobné návštěvy. Chodí k nám
studenti a dobrovolníci, vymýšlejí programy, tančí a Acogidos („lidi s postižením“)
to náramně baví. Tentokrát návštěva přišla s kamerou, mikrofony,
stejnokrojem a obřími úsměvy na tváři.
Jonny si během představování před ně stoupl a suverénně
řekl (svou minionštinou): „Jmenuji se Jonny a můj velký sen je jet do
Cholutecy.“ A tohle byla jen špička ledovce jeho posedlosti, Jonny už týdny
nemluví o ničem jiném než o své touze cestovat. A tu s ním naprosto
sdílím.
Tak jsme s Markosem vzali našeho malého přítelíčka a
vypravili se na jih navštívit jinou, naši spřátelenou komunitu Archa
v Cholutece. Jonny samozřejmě celou tříhodinovou cestu nadšením zářil. V komunitě
nás úžasně uvítali a ubytovali v Casa San José. Bylo tu vedro, ale krásně.
Je to nejvíce horké město v Hondurasu, říká se. Spala jsem v hamace,
která se tu dá koupit na každém rohu. Jsou krásné, barevné, ručně vyráběné.
Dokonce jsem měla možnost naučit se tajemství jejich výroby. Je to snadné jako
facka, akorát tomu musíte dát asi měsíc.
Páteční večer jsme strávili na nadační akci Teleton,
která rehabilituje hlavně děti, které mají omezenou pohyblivost. Jejich motto
je „Posouváme hranice“. U Jonnyho se jim je rozhodně posunout povedlo. Během
koncertu trsal, jak jsem ho ještě nezažila. Celý se natřásal, zadkem vrtěl
ostošest, všechny rozesmál, poté i roztančil. Zlatíčko moje. On je můj živoucí
minion z Já, padouch.
Následující den jsme vyrazili s Markosem, Jonnym a
Santiagem vstříc dalšímu dobrodružství. Školním autobusem, kde jsem potkala
bezejmennou dívku, která mi věnovala sponu do vlasů. Také dvě dívenky, které
neposedně seděly na sedadle přede mnou a stále se na mě otáčely, až jsme se daly
do řeči a po pěti minutách už jsem byla pozvaná jejich babičkou na tortily
k nim domů. Bohužel jsem musela odmítnout, ale tortily na jihu jsou o
mnoho chutnější a lidi jsou v Hondurasu velmi přátelští a otevření a tuhle
krásnou vlastnost se tu snažím každým dnem osvojovat čím dál tím více.
|
Kameraman |
|
Společné foto |
|
Casa San José |
|
Hamaky |
|
Blanca a Sindi |
|
Santiago, Jonny a já |
|
Takhle se tu lebedí v hamakách |
Žádné komentáře:
Okomentovat