Doposud jsem dělala, že neslyším. Když jsem šla ke stánku
pro ovoce a lidi okolo mně oslovovali, sykali na mně nebo mi přáli dobrou chuť,
jen jsem je míjela bez povšimnutí. Dnes se to ve mně zlomilo. Zrovna jsem se
vracela přes náměstí domů, když mě oslovila jedna dívka, která tam u stánku
cosi prodávala. Byť vypadaly přátelsky a ptaly se na něco, jen jsem se usmála a
štrádovala si to dál. Po pár krocích jsem si řekla, že takhle to nepůjde, že
chci reagovat a komunikovat. Tak jsem se vrátila a poprosila, aby otázku
zopakovala. Nechtělo se jí, tak jsem z ní vysoukala, že prosila o banán.
Tak jsem se podělila a maličko si popovídala. Docela se mi to zalíbilo, nebýt
jen pozorovatelem, ale mluvit s lidmi a darovat jim banány (banán za
korunu se rozdává jedna radost). Takže tyhle milé holčičky jsem požádala o
svolení vyfotit si. Vypadaly ostýchavě, ale budu je potkávat často, tak třeba
z nás časem budou kamarádky.
Ale nebojte, se sykavými chlapi se tu kamarádíčkovat
nebudu.
Žádné komentáře:
Okomentovat