čtvrtek 10. prosince 2015

Náš dům, náš hrad!


Sousedovic děti
Kde bydlím, a jak to u mě vypadá, jsem zatím neukázala a je na čase to změnit. Když jsem poprvé šla naší ulicí, sevřela mě úzkost, protože jsem se lekla, že budu bydlet (teď už vím, že) u sousedů. Na dvorku mají haraburdí, starý vozík na hot dogy, napůl rozpadlé auto a mezi tím jim polehávají psi a pobíhají kuřata, slepice a děti. A ty jsou moc roztomilé.

Vchod, bohužel ten keř včera pokáceli. Škoda.
Casa Isabel
Naštěstí jsme prošli uličkou a přede mnou se objevil tento tři roky starý dům. Je prostorný, máme velký obývák, kuchyni, jídelnu a každý máme svůj pokoj. Svět vně a uvnitř ostnatého drátu se celkem liší. My denně zametáme veškeré prostory domu (někdy i vícekrát), zato za zdí se válí odpadky. Občas si ale přeji, abychom měli dům mnohem menší. Tyhle myšlenky se mi do hlavy vkrádají, jen když je třeba vytírat nebo zametat. A taky mi tu chybí tráva. Můj táta si na trávu potrpí, tak si říkám, jak by s těmihle holými kusy hlíny zatočil. Naštěstí nám nedávno někdo daroval tyhle velké džungelské květiny. Hned je to tu mnohem živější. A naši Acogidos je moc rádi zalévají.

Raul v naší 'zahradě'
Nejraději trávím čas na pohovce na verandě, kde vyrábím náramky s Esperanzou. Nebo v pokoji na zemi, když mám chuť na trochu soukromí. V komunitě, kde spolu sdílíme denně život, má člověk soukromí akorát ve svém pokoji a v koupelně. 

Marcia a Jonny na verandě. 
Adresu nemáme. V naší čtvrti ulice nemají jména ani domy čísla. Ale kdyby mi někdo rád poslal dopis nebo vánoční přáníčko či dáreček, budu moc ráda. Můžete ho poslat s mým jménem na adresu Talleru:
Aldea Suyapa contiguo al centro parroquial (El Arca lun-vie 9-16)
Apdo. Postal 1273, Tegucigalpa
Honduras

Kuchyně
Zadní dvorek 
Koupelna
Brenda v obýváku

Žádné komentáře:

Okomentovat