Žlutý servis

Autobusy jsou kapitola sama pro sebe. Zprvu jsem si myslela, že tu pro studenty mají tolik autobusů, ale pak mi vysvětlili, že jsou to busy z druhé ruky, z USA. Jsou levnější a pomalejší verzí dopravy. Uvnitř je to sranda. Vždy je narváno, a když máte smůlu a stojíte v uličce, musíte se smířit s tím, že se okolo vás každou chvíli protáhne nějaký chlápek prodávající zázračné pilulky, naštěstí častěji děti, které nabízeji občerstvení. Zrovna teď je období nezralého manga, které tu jedí s čili, omáčkou a solí. Zkusila jsem to, je to divný.

Vypadá to, že si na údržbu autobusů potrpí a nejednou jsem potkala bus pěkně vytuněný. S neonovými světly, polepený samolepkami, a kdyby některý neměl alespoň jeden citát z Bible nebo větu typu: „Bůh Tě miluje“, divila bych se.

Stevardi jsou v těchto žlutých busech oproti Student Agency, které jezdí po Čechách, trochu odlišní. Při zastávkách vyskakují z autobusu, vyřvávají cílovou destinaci, když se blíží pasažéři, buší do karosérie (což jsem dlouho nechápala, že je to znamení pro řidiče, který už-už chce šlápnout na plyn, aby se honem jelo dál), velkou pákou manuálně ovládají dveře, vybírají jízdné.

Sranda je, jak lidi nastupují s obrovskými pytli s nákupy, které se pak cpou všude možně pod nohy cestujícím, nad hlavy. Jednou už jsem jela s pořádnou podestýlkou zeleniny pod nohami a při jiné příležitosti se mi cestou na hlavu vylila „šťáva“ z kyblíku se sýrem.

Jízdní řády tu neexistují, pochybuji, že mají mapu tras a o měsíční permanentce si nechte zdát. Za jednu jízdu „žlutým“ vás po městě vyjde na 4 Kč a při na větší vzdálenosti na 15 Kč. Když vystoupíte, zavalí vás oblak čoudu ze vzdalujícího busu a zalije vás vlna úlevy, že jste konečně venku. Ale vlastně mě to dost baví, tohle cestování v honduraském stylu. Je to celkem chaos, ale svoboda kdekoliv si na bus mávnout a kdekoliv z něj vyskočit mi bude v Praze chybět.

Občas si naše komunita jeden žlutý bus pronajme a veze nás na výlet. Luis nás při cestě baví svými imitacemi, ale ostatním se to očividně ne vždy zamlouvá. Ještě že tyhle autobusy mají nejeden nouzový východ, zřetelně označený. Až na to, že anglicky tu téměř nikdo nemluví.

Oprit zebrik o nebe.

Jezis te miluje a majetek Krista

Luis a Nidia

The buses here are one chapter for itself. At first I thought that there are so many buses for student, but then they explained to me that they are second hand buses from US. They are the cheaper and slower way of transport. Inside it’s fun. It’s always full and when you have bad luck you’ll be standing all the journey and you have to deal with all the passing guys selling miraculous pills or kids selling green mango with chili, salsa and salt. At this moment is their season. I tried it, it’s weird.

It seems to me that they do can a lot about their buses and often I meet ones with a lot of tuning. With neon lights, covered with stickers and if it wouldn’t have at least one sticker which says something like “God loves you”, I would be surprised.

The stewards are in these yellow buses a little bit different then in those in Czech Republic. They do not wait till the bus properly stops at the stations, cry out the destination and when they see people approaching the bus, they are punching the carossery to let know the driver who just wants to push down the gas pedal to continue the journey. Stewards also handle the door with a big lever and they collect the money.

Funny is how people travel with big sacks of shopping which they put wherever they find space. So they put it under the feet of others, above the heads... Once I travelled with a lot of vegetables under me and other time sauce of a cheese poured on my head.

There are no timetables, I doubt that exists a map of the routs and you can just dream about a monthly ticket. For one ticket you pay 4 CZK and if you travel out of the city 15CZK. When you finally get out of the bus, you are gonna be left in a cloud of smog and relieved that you are finally out of it. But actually I like travelling in Honduran style. It’s quite a chaos, but I will miss the freedom of getting on and off the bus in Prague back home.

Sometimes my community borrows one of these yellow buses and it takes us on a trip. Luis is entertaining us with imitations, but others apparently do not always like it. Thankfully these buses have well signed emergency exits, but here barely someone understands English...