Volím si tebe, Picacho!

Ježíš na hoře Picacho s rozpřaženýma rukama.

Acogidos byli tak natěšení a přiznám se, že já taky. Po delší době jsme se opět vypravili na společný výlet na místo zvané Picacho, což je hora, na které stojí Ježíš s rozpřaženýma rukama, jako by říkal: "Volím si Tebe, Tegucigalpo!". Je to socha vysoká XX metrů hledící na celičkou Tegucigalpu rozloženou u jejích nohou. První zastávku jsme si udělali na vyhlídce, která brala dech. Všechno bylo vidět jako na dlani a já s radostí zjistila, že už se maličko orientuji v ulicích hlavního města. Fotili jsme se u zikuratu, svačili, Sergio se tahal s Jonnym na zádech, pak s Marcií v kolečkovém křesle, což mi věřte, do těch kopců to po prašných cestách není sranda. Během oběda nás přišel okouknout toulavý pes, který nepřišel zkrátka, kosti z kuřete jsme mu darovali.

Nakonec nás čekala zoo. Nejúžasnější zvířátko byl mýval, který neustal v pohybu, opusinkoval Sergia a mě prošacoval kapsy. Srandovní zvířátko. Ostatní zvířtka byla taky zajímavá, ale musím říct, že kam se to hrabe na naši Trojskou zoo. Taky jsem si na chviličku sedla za volant pick-upu a zkusila si, jak reaguje naše autíčko. Poprvé v Hondurasu jsem řídila. Možná, že ne naposledy...

Krásným západem slunce nad Tegucigalpou se náš krásný výlet dovršil. 

Výhled na Tegucigalpu

Centrum

Maria a Jonny

Brenda

V zrcadlovém bludíšti

Rual dlouhán

Tak neklidné a vrtkavé tohle zvířátko. A tak roztomilé.

S Mapače (mýválkem).
Někteří mi tu říkají Pocahontas, tak tohle je moje zvíře. <3

My výletníci.

A západ slunce na Tegucigalpou jako tečka zatím naším výletem.
Opakuji, jako tečka, za tím naším výletem.