Cesta do Hondurasu // život v El Arca de Honduras: V bílích rukavičkách.

Bílý palec nahoru pro uklizenou ulici!

Žití v komunitě se dá skloubit se studiem, je to náročné, ale mnoho lidí si to tak zvolilo, nejen proto, že universita je vzdálená pět minut pěšky od domova. A Maria, moje skvělá kamarádka a kolegyně, se letos rozhodla také se do toho pustit a za obor si zvolila pedagogii. Takže od ledna po večerech navíc dělá domácí úkoly. Občas profesoři přidělí i aktivnější úkol. A je skvělé mít tak velkou "rodinu", která se do toho může zapojit...
Takže jsme si v pátek všichni natáhli bílé rukavičky a pustili se do toho. Naším cílem bylo zvelebit naše prostředí, ve kterém žijeme a tím upozornit na problém. Zde v Hondurasu je to rozhodně odpad. Nezvykla jsem si a nezvyknu si. Že se všude válí odpadky, že lidem "upadají" na ulici papírky, obaly od sušenek.., že z autobusových okýnek nají tu drzost vyhodit něco víc plastového než je ohryzek od jablka. A to mě vždy tak šokuje. Že nemají svoz odpadu a chodíme kilometr s kolečkem a plnými rukami pytlů k nejbližšímu kontejneru.
Takže když mi o tomhle projektu Marie řekla, moc jsem se zaradovala a když přivedla tuhle bandu pomocníků, juhů. Tak jsme všechny vyzbrojili rukavicemi (byť některým unikal jejich smysl a například David a Gerson zásadně sbírali odpad druhou rukou) a vyrazili do ulic. Byla to sranda. Sousedi koukali, kohouti a psi taky. A María mě jako fotografa celé akce dirigovala co fotit a tak.