V Hondurasu bych se vdala

Dnes jsem se úplně rozpálila při dělání tortil. A to v obou smyslech. Je tu vedro, přesto jsme dnes rozdělali oheň ve speciálních kamínkách. Uhnětly jsme těsto z kukuřičné mouky a vody, nadělaly kuličky a z těch jsem potom pomocí dřevěného nástroje nedělala tortily. Prostě jsem ty kuličky rozplácla. Nemyslete si, že je to tak snadné. Nesmí se z obou stran zapomenout přiložit fólie (což se mi stalo) a i mačkání musí být dost silné. Když viděly, že mi to jde, říkaly, že tím pádem jsem tady v Hodurasu na vdávání.
Pak se tortily daly na rozpálenou plotnu. A po chvíli se začaly nadouvat. Tak jsme ty náfuky trochu splaskly a když dostaly trochu barvy, holýma rukama je otáčely.
Tady v Hondurasu jsou tortily neodmyslitelná část kuchyně. V podstatě je mají u každého jídla. Někteří mistři těsto rozválí pouhým pohazováním mezi dlaněmi. To jsem zatím neviděla, ale třeba časem i sama ovladnu to umění. Kdo ví.

Today I made tortillas for the first time in my life. It is very hot in here. Still we made fire in special stove. We moulded dough from corn flour and water and after we made balls out of it. Then I pressed these in a tool and made tortillas. It isn't so easy as it sounds. You musn't forget to put on both sides of the ball foil (which I forgot once) and the press it firmly enough. When the women saw me how I nailed it, they told me I could marry someone.
After we put them on the ho stove and when they heaved, we pushed them to be flat agian. If they had golden color, we turned them with bare hands.
Here In Honduras are tortillas undetachable part of the kitchen. They eat it with every meal. Some masters can make tortillas just with bare hand, but I didn't see it yet. But maybe later I will even learn the art of it. Who knows.