Takhle jsem si narozeniny nepředstavovala...

Honduraské sandálky v půl šesté ráno.

Ráno oblíknu běžecký úbor, spolu s Markosem a Sergiem dojdeme na běžeckou dráhu, já uběhnu 21 koleček, za každý jeden rok svého života jedno. Pak si dám řádnou sprchu a umyji si po týdnu vlasy. Upletu si cop, oblíknu si šaty a budu celý den hezká, lidi mě budou obletovat, zaskypuju s rodinou a přáteli, nakonec dne mi v komunitě udělají překvápkovou oslavu. Místo dortu budu mít hromadu ovoce a budu šťastná jako blecha.

Lívance!

Tak přesně takhle to nebylo. Moje výročí narozenin dopadlo úplně jinak, než mi moje malá hlavička dovedla vymyslet. Ráno jsem první gratulaci dostala už v pět ráno, kdy mi Pichicho popřál, zazpíval, donesl snídani, růže a krásné honduraské sandálky navrch. Pak jsem svým Acogidos (lidem s postižením, se kterými žiji) nachystala lívance, protože pro ně narozeniny = lívance. Já jsem si udělala veganskou verzi a byla jsem překvapená, jak krásné srdce se na té poslední vytvořilo. A druhá strana - co vám ten flek připomíná? Napište do komentářů. Jsem zvědavá.

Veganský lívanec se srdcem <3

Co vidíš?

Ráno jsme měli společnou modlitbu, kde se sešla celá komunita, a zazpívali mi. A od každého jsem, v tento mezinárodní den objetí, dostala jedno.

Cestou z modlitby.

Jsem tu sice už téměř tři měsíce, ale ještě se mi nestalo, že bych zůstala v domě sama s Acogidos a musela obstarat celou domácnost sama. Ora et labora, říkala jsem si celé dopoledne během zametání, vytírání, utírání, vaření, smažení, uklízení, mytí nádobí, vyhazování, přebalování plenek a praní. Bylo to náročné, ale naplňující. Během toho dorazila Carmen, donesla další růže a přáníčko. Během odpoledního klidu jsem se vytratila popovídat si s rodiči a přečíst si tolik krásných mailů, přání milých vzkazů, kterými přetékal facebook i mailová schránka. Děkuji za každou gratulaci, za to, že jste si na mě v den výročí mých narozenin vzpomněli. Jsem vděčná za tolik krásných přátel!

Nakonec jsme se večer daly s Marií do výroby pizzy. Poprvé v životě jsem se o ni pokusila a dopadlo to skvěle!

Moje veganská verze pizzy.

Pizza dle receptu Marie.

A přiznám se, byla jsem během večera smutná, že celý den nešel dle mých představ, že jsem se cítila sama, a prázdná. Ale během modlitby jsem si uvědomila, co všechno jsem dnes mohla prožít, s kolika lidmi mluvila, kolik dobrot jedla a celá jsem se naplnila vděčností za všechny dary dneška.

Večer jsem místo fiesty dostala veliké hromadné objetí od Acogidos, kterému se nic nevyrovná.

Obklopená mými miláčky. A  velmi spokojená.

Večer mi ještě zavolal Armando, který mi připomněl, jak moc je Bůh milosrdný a já mu jen přitakávala. Díky, díky za dnešní den.

Mimochodem, 21 je moje oblíbené číslo, takže očekávám, že nacházející rok mého života bude ten doposud nejlepší. Ale kdo ví, jak to bude. Však víte...