Obnovte se.

Král David oblečen do své róby.

Každoročně komunita pořádá celo komunitní duchovní obnovu, která proběhla v tomto týdnu. Těšila jsem se, že se vytrhneme se všední rutiny a nabereme nové síly. A že budeme meditovat, rozjímat a hodně číst. To první se vyplnilo a to druhé už ne tak docela, ale byla jsem příjemně překvapená, když jsme hned první dopoledne po tématu činů milosrdenství měli jednoho ze skupinky obléknout do novinového papíru. David se rázem stal králem Davidem a vyhrál soutěž o nejlepší oblek.

Arely, gejša. 

A odpoledne jsem rozbírali jeden příběh, který s použitím hodně velké fantazie lze vyčíst z tohoto obrázku:

Příběh o krávě

Kdo by si to snad z našeho skvělého výtvoru nemohl vyvodit, ve zkratce. Mistr se jednoho dne rozhodl dát svému učni lekci. Vydali se do nejchudší čtvrti a nocleh dostali v nejbídnější chatrči, kde bydlela osmičlenná rodina s vyhublou krávou, která byla jejich jediný zdrojem obživy, mléka, které jim dávala. Jenže brzy ráno mistr vstal a aniž by rodina cokoliv tušila, zabil jejich vyhublou krávu, kterou jim někteří chudší sousedé tolik záviděli. Učeň vůbec nechápal, proč se mistr rozhodl totálně zruinovat už i beztak trpící rodinu.
Rok na to se rozhodli navštívit opět onu rodinu, ale už nenašli rozpadající se chatrč nýbrž dům s poli a svědectví rodiny, která mistrovi krávu vůbec nezazlívala. Po ztrátě jejich milované kravičky se rozhodli, aby nezahynuli hladem, začít sázet semínka, ze kterých pak sklízeli zeleninu a fazole, kukuřici. Úroda se rozrůstala, tak prodávali sousedům a později i na trhu. A tak se ze ztráty krávy a spokojeností s "celkem dobrým přežíváním" proměnilo v úsilí tvořit něco nové a růst.

Marta Lila

Následující den nás čekali přednášky o podobenství o marnotratném synu (Luk 15;11-32) a samaritánovi od Martalily.

Gerson se šťastným Moisesem a nabručená Esperanzita.

Oslavili jsme narozeniny Moisese, který měl obrovskou radost. Narozeniny jsou v komunitě obr důležité snad pro každého človíčka s postižením. Esparanzita se na ty svoje denně ptá a diktuje, co všechno by si přála. A neznám lepší fintu, jak ji přimět k věcem, do kterých se jí nechce, než větou: "Pro tvoje narozeniny!" (Akorát je třeba dbát na velmi nadšený tón). A je vidět, že když se nejedná o oslavu jejích narozenin, je akorát nabručená, že se ještě pořád neslaví ty její. Aj, Esperanzita, srpen už se blíží...

Padre Rejinaldo, Karen a já u svatého přijímání.

Poslední den jsme zakončili mší, kterou nám celebroval padre Rejinaldo. Skvělý, skvělý člověk.
Obnovená se cítím, ale na Minu, která celé odpoledne poté povídala o tom, jak už se nikdy nebude hádat, že se kvůli tomu Ježíš naštve a je smutný, že se mu nelíbí, když se ksichtí jako ropucha a že už s hádkami nadobro končí. Aj, Mina, uvidíme, jak dlouho jí to vydrží.