Cesta do Hondurasu // život v El Arca de Honduras: dubna 2016

Juanita surově dooddělala piňátu.

Je tomu nějaký pátek, co jsem naposledy přispívala na blog. Komunitní život mě naprosto zaměstnával a pomalý internet v kombinaci s nedostatkem času mi v publikování příspěvků příliš nenapomáhal.
Héctor (s Downovým syndromem) měl narozeniny na můj svátek - 21. února. A to v komunitě je velká věc. Nejeden z acogidos (lidí s postižením) se téměř denně ptá, kdy bude mít narozeniny a krom toho, že chce palačinky a dort, vždy zmíní, že nesmí chybět piňáta.
V životě jsem se s tím v Čechách nesetkala. Je to ze drátu vyrobená konstrukce obalená novinovým papírem a nakonec ozdobená do podoby princezny, auta nebo čehokoli, co vás napadne. Já, vzhledem k tomu, že jsem piňaterista začátečník a chtěla jsem Héctorovi zpestřit narozeniny, jsem se pustila do fotbalového míče. Ze starých ramínek jsem vyrobila konstrukci, obalila v lepidlu namočenými novinami a nakonec obalila toaletním papírem, na který jsem nalepila černé šestiúhelníky. A s výsledkem jsem byla spokojená i když k dokonalosti to mělo daleko.
Héctor měl radost a já ještě větší, když jsem viděla, jak každý z acogidos s radostí buší do piňáty. Aha, asi není na škodu zmínit, že je plná bonbónů, lízátek a sladkostí. To samozřejmě přilákalo zvědavé sousedy a my jim nabídli, ať si taky praští. Juanita, naše milá sousedka s mladistvým duchem přihlížela a přihlížela... a jako poslední pak piňátu naprosto oddělala.
Jakmile se z ní všechno začne sypat, všichni se vrhnou na zem, někdy na všechny čtyři a začnou si cpát kapsy.
Přestože mi to ze začátku přišlo jako agresivní zábava a chtěla jsem, aby se piňáta otevřela po spoustě objetí a ne úderů, dnes už mi to přijde jako dobrá sranda. A alespoň si acogidos všechna svá objetí schovají pro mě.